Munenori Ebisu Katana - samurajský meč

Nagasa: 73 cm

Tsuka: 31 cm

Gitae: Maru

Motokasane: 7,8 mm

Sakikasane:  5 mm

Motohaba: 3,2 cm

Sakihaba: 2,3 cm

Kissaki: 3,5 cm (zvlášť broušené)

Sori: 1,7 cm

Materiál Nagasa: Ocel s vysokým obsahem uhlíku T10/59-62 HRC

Bod vyvážení: 12 cm od Tsuby

Materiál Tsuky: dřevo, prolakovaná bavlna a rejnočí kůže

Sageo: bavlna

Tsuba: 8,2x7,6 cm (zlacená a stříbřená mosaz)

Fuchi: zlacená a stříbřená mosaz

Kashira: zlacená a stříbřená mosaz

Seppy: chromovaná mosaz

Hmotnost: 1243 kg

Příslušenství: Origami (certifikát pravosti), brokátový vak na meč (viz.fotografie)

Tameshigiri: tatami, zelený bambus, alternativní materiály

     V Japonské výtvarné tvorbě se motiv garnáta oběvuje jak v literatuře, tak v malířské tvorbě nebo se stává motivem zdobených oděvů a někdy i zbraní.

     Japonci garnáty nazývají "Ebi" a zřejmě ne náhodou se Japonský bůh rybářů nazývá Ebisu. Ebisu se narodil bez kostí jako první dítě bohů Izanami a Izanagi. Protože ještě ve třech letech nebyl schopný stát na nohou, jeho rodiče jej vložili do proutěného košíku a poslali jej po moři, aby jej tak ponechali svému osudu. Po čase byl však nelezen Ainu (původními obyvateli Japonska), kteří se jej ujali jako vlastního. Jeho zdraví se postupně zlepšilo. Zůstal sice malý a s několika postiženími, ale přesto velmi veselý a pozitivní. Bývá označován jako  "Smějící se bůh".

Nagasa: Čepel meče byla vykována z oceli T10v shinogi-zukuri. Díky poměrně velké tloušťce čepele v motokasane i sakikasane a mírnému haniku, je mnohem masivnější než je tomu u čepelí mečů jiných značek. Navzdory větší hmotnosti je meč maximálně vyvážen díky optimálnímu poměru tloušťky a šířky motokassane a motohaba, ve vztahu k rozměrům sakikassane a sakihaba 1:0,7.

     Po celé délce čepele se táhne výrazná hamon ve stylu suguha, zvýrazněná vyleštěním čepele. Kissaki je broušen a leštěn zvlášť, s výrazným yokote. Na nakago jsou gravírovány kanji pro Munenori a Mei (signarura kováře).

Saya: Pochva meče byla vyrobena ze dřeva  a následně  pokryta černým, lesklým, strukturovaným lakem. Světle šedá, široká, hrubě pletená sageo byla provlečena kurigatou bez shitodome a uvázána okolo saya v klasickém stylu. Koiguchi bylo posíleno proti prasknutí saya.

Tsuba: Záštita je odlita z mosazi, s detailním vyobrazeném garnátů. Jednotlivé části tsuby jsou zvýrazněny zlacením a stříbřením. Seppy jsou mosazné, s vysokým leskem. Mosazný habaki byl taktéž ručně doleštěn.

Tsuka: Rukojeť meče byla vyřezána ze dřeva a po stranách potažena kůží s Rejnoka. Poté byla opletena světlou, hrubě pletenou bavlněnou šňůrou ve stylu hinerimaki a následně několikrát přelakována pro maximální pevnost a trvanlivost opletu při použití v praxi. Fuchi a kashira jsou opět mosazné odlitky s vyobrazením garnátů, zvýrazněných zlacením a stříbřením. Mosazné menuki ve tvaru malých garnátů zdobí každou ze stran tsuky. Čepel je v rukojeti zajištěna jedním bambusovým mekugi.