Jak poznat repliku samurajského meče od Japonského originálu?

Jak poznat repliku meče?

     Úmyslně jsem tento článek nenazval „Jak poznat nihonto?“, protože v Japonských originálech se bohužel vůbec nevyznám. Ovšem troufám si tvrdit, že v Čínských replikách už poněkud lépe. Proto již na mečích tak nějak vím, co hledat, abych poznal, zda se jedná o repliku.

    Během posledních let z aukčních serverů téměř zmizely levné Čínské repliky, vydávající se za Japonské originály, ovšem o to rafinovanější se stali podvodní prodejci s těmi dražšími a kvalitnějšími meči. V poslední době také díky svým zákazníkům a jejich dotazům narážím na prodej skutečně Japonských mečů, které však byly vyráběny sériově za druhé světové války a i když mají jakousi historickou hodnotu, jsou často nabízeny za cenu neodpovídající jejich ceně skutečné.

     Proto jsem se rozhodl napsat tento článek, podle kterého i naprostý laik téměř s jistotou pozná Čínskou repliku od Japonského originálu, popřípadě meč s hodnotou od meče bez hodnoty. Tento článek rozdělím do několika částí pro jednodušší orientaci, podle toho o jakou repliku se v jedná.

Nový meč prezentovaný jako nihonto

     Předně za nihonto (Japonský meč) může být považován pouze meč vyrobený v Japonsku, Japonským kovářem mečů, z tradičních materiálů a tradičním způsobem. I když už i v Japonsku používají na základní zpracování tamahagane pneumatická kladiva, můžeme říct, že vše ostatní platí. Meč má na nakago (řapu) signaturu kováře a je tedy poměrně jednoduché ověřit jeho autentičnost.

     Pokud je tedy meč nabízen a prodáván pod nějakou značkou, jako například naše meče „Munenori“, nejedná se o nihonto. Nihonto nejsou vyráběny pod značkou a nejsou vyráběny sériově. Jediné sériově vyráběné meče v Japonsku jsou Iaito (cvičné meče většinou s hliníkovou čepelí) a meče vyráběné pro armádu. Toto uvádím především kvůli některým značkám a prodejcům, kteří své meče prezentují jako nihonto, což samozřejmě není pravda.

     Vzhledem k tomu, že nový nihonto vyjde na statisíce, není pravděpodobné, že byste na něj u nás narazili řekněme pod cenou 500000 Kč.

Starožitný Japonský meč

     Pokud má meč nějakou historii a hodnotu, je opatřen certifikátem NTBHK (Nihon Bijutsu Token Hozon Kyokai). Tyto certifikáty k mečům jsou vydávány v Japonsku od konce druhé světové války. Samozřejmě se může stát, že někde v bazaru narazíte na meč bez tohoto certifikátu, který byl přivezen z Japonska před druhou světovou válkou, ovšem ta pravděpodobnost se rovná prakticky výhře v loterii. Člověk rád uvěří, že se právě na něj usmálo štěstí, ovšem bez jakýchkoliv důkazů nebo znalostí je to poněkud naivní představa. Je více pravděpodobné, že majitel si již hodnotu ověřil, pokud už meč sám koupil a nabízí jej za určitou cenu a ta cena bude samozřejmě vždy vyšší, než skutečná hodnota meče, jinak by nic nevydělal.

     Řekněme však, že by vám stačilo mít doma pravý Japonský meč, bez ohledu na cenu. Podle čeho tedy alespoň zhruba poznat, že se nejedná repliku nebo armádní, sériově vyráběnou a tedy i poměrně „mladou“ zbraň? Jde právě o to sériové provedení. Především habaki. Viděl jsem několik armádních Japonských mečů (tzv. gunto), které měly všechny části na první pohled vyrobeny ručně. Nebo alespoň z části. Ovšem habaki byl na první pohled odlitek. I když třeba dvoudílný. Habaki je nejsložitější věc na meči. Měl by být dokonale dopasován na každou čepel. Nejde jej dělat sériově, pokud chcete, aby přesně seděl na danou čepel, protože každá čepel je jiná. Navíc v části u ostří má svár. Je to vlastně ohnutý a vytvarovaný kousek plechu se spojem na straně ostří. U Čínských replik a armádních mečů byly habaki vyráběny sériově. Proto když si vezmete jakýkoliv nový meč, je mezi habaki a nagasou po stranách vždy nějaká mezera. Často i mezi hřbetem a ostřím, když meč rozeberete. Mnohdy meč ani nemusíte rozebírat, protože s habaki na čepeli pohnete i bez rozebrání, jaká je mezi ním a nagasou vůle. Z tohoto důvodu jsou nejvíce napodobovány právě meče Gunto. Je možné je falšovat sériově.

     U levnějších replik jsou však i jiné díly vyráběny sériově, což na nich lze celkem snadno poznat. Na kování podle otřepů zjistíte již pohledem, že se jedná o odlitky. S pomocí magnetu zjistíte, že se jedná o zinkovou slitinu, ne ocel, jak je prezentováno. Saya může mít odkrytý lak, aby vypadala staře, ale díky tomu můžete odhalit, že není slepena z jednoho kusu podélně rozříznutého dřeva, ale ze dvou rozdílných kusů. Proto se také po čase může mírně ohnout do strany. Možností je mnoho a základem odhalení repliky jsou tedy sériově vyráběné díly a ukazatele toho, že jejich výroba byl zjednodušena a nebyla tedy ruční prací.

Ukazatele podle jednotlivých částí meče

     Věřím, že jsem dostatečně nastínil, podle čeho poznat případný podvrh Japonského meče od repliky, ať již z Číny nebo jiné země, ale existuje i spousta dalších chyb, kterých se výrobci napodobenin dopouštějí, ať již z nevědomosti nebo jednoduše proto, že by reálnější napodobenina byla příliš drahá a její výroba složitá. Proto si dovolím ještě popsat nejčastější chyby nebo nesrovnalosti oproti Japonským originálům u dalších částí meče, které jsem ještě nezmínil.

Nagasa – Hamon a hada. Bez ohledu na konstrukci a tvar čepele každá čepel byla u nihonto diferenciálně kalena a překládána z důvodu použití tamahagane. Oba tyto ukazatele pravosti čepele se bohužel projeví až po jejím vyleštění, čehož falešní prodejci často zneužívají, když se vymlouvají na poškození a stáří meče. Ovšem bez ohledu na to, potření čepele chloridem železitý odhalí, za byla čepel kalena diferenciálně i bez vyleštění. Prodejce se samozřejmě bude vymlouvat, že dojde leptáním k poškození a znehodnocení čepele. Pokud je čepel tak poškozena, že nelze vidět hadu ani hamon, většího znehodnocení bych se již neobával. Následně je pak třeba čepel neutralizovat například mýdlem, aby dále nereagovala. Černý flek vzniklý leptáním lze odstranit například brusnou pastou na chrom, která je k čepeli šetrná.

Stejně jako diferenciální kalení odhalí chlorid železitý i vrstvení materiálu a především použití ocelí s rozdílným obsahem uhlíku. Tzv. svařovaný damašek byl u Japonských mečů používán jen opravdu výjimečně kvůli nedostatku kvalitní oceli v určitých obdobích.

Samostatnou kapitolou je pak u čepele nakago, tedy řap skrytý pod tsukou. Pokud není příliš rezivý a opotřebený, je na něm patrné kvalitní opracování. Repliky mají většinou nakago opracovány velmi hrubým způsobem, často za pomocí úhlových brusek. U originálů, především těch zachovalejších je nakago po celé délce rovnoměrně široký i tlustý a pokud se zužuje, pak rovněž rovnoměrně. Shinogi v případě shinogi-zukuri taktéž pokračuje pod gabaki i tsukou po celé délce nakago.

Tsuka: Same u dnešních replik mečů má poměrně vysokou zrnitost. Jedná se o kůži z mladších rejnoků. Nihonto včetně sériově vyráběných armádních mečů mají pod opletem kůži vyšší kvality s výraznými „zrny“.

Občas se stane u opravdu levných napodobenin, že je i tsukamaki proveden špatně. Při správném provedení opletu se střídá šňůra u jednotlivých otáček tak, že je jednou pod a jednou nad druhou polovinou šňůry. Pokud je oplet proveden špatně, je stále jedna šnůra nahoře a druhá dole, což by se Japoncům nestalo.

     Veškeré zde uvedené informace samozřejmě počítají s alespoň základními znalostmi vzhledu určitých materiálů a rozeznání například falešné same od pravé. Pokud byste si nebyli při výběru meče jisti, můžete mě samozřejmě kdykoliv kontaktovat s vašimi dotazy. Rád si najdu čas na jejich zodpovězení. Osobně nemám nic proti napodobeninám starožitných mečů, pokud jsou takto i nabízeny a prodávány za odpovídající ceny. Bohužel ne vždy tomu tak je.