Meče vyrobené z uhlíkové oceli si vyžadují určitou pozornost a péči, protože oproti jiným druhům ocelí, mají sklon k rychlé korozi. Proto je nutno dodržovat několik základních pravidel.

     Údržba meče se netýká pouze údržby čepele, a proto se budu snažit popsat i údržbu ostatních částí meče, v rámci možností a znalostí. Vzhledem k tomu, že mi rukama projde spousta mečů, přinášejících s sebou spoustu nejrůznějších problémů, doufám, že tento článek nebude úplně bez hodnoty. Často mi píší zákazníci, ať již proto, že potřebují sami nějakou tu radu nebo se naopak chtějí podělit o své postřehy a nápady. Nechtěl bych si tyto nápady, které mě samotnému pomáhají, nechávat pouze pro sebe a rád bych je tedy alespoň takovouto psanou formou předal dál. Chtěl bych upozornit, že vše, co zde popíši, se týká replik samurajských mečů a v žádném případě se nevztahuje na Japonské originály, které vyžadují poněkud jiný přístup, i druh péče. Způsoby údržby meče a jeho jednotlivých částí jsem se rozhodnul pro lepší přehlednost rozdělit do několika částí.

Čepel

     Údržba čepele je samozřejmě tím nejdůležitějším, z celkové údržby meče. Uhlíková ocel, jak již bylo napsáno výše, je velmi náchylná ke korozi. Proto je třeba ji ochránit před vlhkostí a kyselým prostředím, které vznik koroze podporuje.

      Základní, všeobecně známou poučkou je ta, že se čepele nikdy nedotýkáme holou rukou. Náš pot obsahuje sůl, která způsobuje a urychluje korozi stejně, jako je tomu v případě například karosérií automobilů, trpících zimním solením silnic. Proto je třeba při manipulaci s čepelí a jejím ošetřování používat buď Fukusu dodávanou spolu s čistícími sadami nebo jinou vhodnou alternativu. Nejpodobnější fukuse je asi obyčejná utěrka z mikrovlákna dodávána v Čínských sadách na čištění nebo si ji můžete zakoupit zvlášť v některé z drogerií (fukusa je vyráběna z hedvábí). Zmíněná fukusa se také používá namísto nugui. Pokud se používá na všechny fáze čištění, je třeba jich mít více, na každou část čištění jinou (čistou). Nejprve bych tedy rád popsal základní postup ošetření meče, za podmínek, kdy je meč určen k dekoraci.

1. 
   Nugui (rýžovým papírem) otřeme z čepele, ale i z habaki zbytky oleje a nečistot. A toto bych opravdu rád zdůraznil, protože si to mnoho lidí neuvědomuje a vlastně v žádném návodu na údržbu se to nezmiňuje.Je třeba zbavit nečistot nejprve povrch habaki, protože v dalších fázích čištění, pokud byste to neudělali, byste si mohli případné nečistoty z habaki opět rozetřít, po již vyčištěné čepeli.

V sadách pro údržbu je dodáván skládaný nugui, který je třeba si nastříhat na menší kousky. Na každé čištění a každou část tohoto procesu, kdy papír používáte je samozřejmě potřeba nový, nepoužitý kousek nugui. Čepel se přetírá od habaki směrem ke kissaki celkem 3x.

2. Uchiko (paličkou s jemně mletým kamenem uchigumori) poklepeme čepel tak, aby se uvolnil jemný prášek, který následně třeme po čepeli dalším kouskem nugui tak dlouho, až čepel opět získá svůj původní lesk a zbavíme ji například šedého filmu, vzniklého dlouhodobým nepoužíváním čepele nebo použitím nevhodného oleje v minulosti.
3. Prášek z uchigumori nanášíme vždy na jednu stranu čepele, pak na druhou, a nakonec na její hřbet. S důrazem spíše na rovnoměrnost pokrytí, než množství prášku na čepeli.
4. Po vyleštění a setření prášku z čepele dalším kouskem nugui (opět 3x od habaki ke kissaki), naneseme na čepel olej kouskem savé látky (nejlépe flanel nebo bavlna), který máme uložený a napuštěný olejem zvlášť. Tento kousek látky bývá v sadách na čištění uložen v plastové, průhledné krabičce, aby se k němu nedostal prach a bylo díky transparentní krabičce vidět, kdyby byl jakkoliv znečištěn. Ze stejného důvodu bývá bílé barvy.

Tloušťka olejového filmu bude přímo úměrná době, kterou meč nebudeme používat, respektive vytahovat z pochvy, ale i při velmi jemném naolejování, vydrží čepel v běžném prostředí bez koroze několik týdnů i měsíců.

     Další postup čištění a údržby repliky samurajského meče, se týká údržby repliky používané pro tameshigiri, především na materiálech obsahujících vodu, tedy máčené rohože a zelený bambus. Základem je v tomto případě nezasouvat meč zpět do saya, pokud je čepel mokrá. To může být především u nácviku technik Iaido poněkud problematické a omezující, proto doporučuji opatřit si náhradní sayu, speciálně pro podobná cvičení. Saya, ve které je meč uchováván, pokud není právě používán, musí být samozřejmě z dobře proschlého dřeva. Originální pochva bývá také často zdobená a vyšší hodnoty, takže každý jistě ocení, pokud se zbytečně neopotřebuje.

     Co se týká údržby, může se stát, že je třeba meč rozebrat. Mohlo se stát, že pod habaki zatekla z nějakého důvodu voda nebo se dostaly jiné nečistoty. Nevím, jak by k tomu při běžném užívání mohlo dojít, ale dejme tomu, že máme nějaký důvod pro rozebrání meče a očištění čepele i pod habaki.

     Osobně toto nedoporučuji a raději bych meč zaslal někomu na servis. Jedná se o to, že při každém rozebírání a skládání meče dochází k opotřebení jednotlivých částí a repliky nejsou jako Japonské originály, kde je každý díl vyroben přesně na danou čepel, rerspektive nakago v tomto případě. Může se stát a je to poměrně běžné, že si u rozebírání zničíte mekugi, ohnete tsubu, zvětšíte otvor v ní pro nakago a poškodíte nebo uvolníte oplet při vyjmutí mekugi, protože otvor pro mekugi je často u replik z jedné strany překrytý opletem. Po opětovném sestavení pak jednotlivé díly nebudou sedět tak, jak by měly a mohou být trvale uvolněny.

     Když meče skládám, snažím se vše dělat co nejpevnější, protože ze zkušenosti vím, jak se k mečům někteří zákazníci chovají a co s nimi provádějí, takže jsou skutečně velmi těžko a složitě rozebíratelné, stejně jako později opět zkompletovatelné. Navíc nakago olejuji, takže k rozebírání mečů není při jejich používání na to, k čemu jsou určeny důvod. Ovšem chápu, že se přes to všechno, co jsem uvedl výše, najde spousta těch, kteří se rozhodnou meč rozebrat sami a těm je věnován následující postup údržby meče po jeho rozebrání.

1. 
   Nejprve je tedy nutné vyjmout mekugi (nezapomeňte, že některé meče mají dva), sundat tsuku, seppy, tsubu a habaki z čepele.
2. Čepel meče držíme za nakago. Můžeme holou rukou, pokud chceme, aby nakago postupně korodovalo a úroveň koroze odrážela stáří meče, jako tomu bylo u původních samurajských mečů. Pokud ne, je lepší nakago zabalit do nějakého bavlněného hadříku, popřípadě jej posléze také nakonzervovat olejem.

     Osobně jsem za to, nakago olejovat a při čištění čepele držet meč tak, aby zkorodovaná část byla schována v ruce, která ji drží. Jedná se o to, že když tu čepel několikrát přetahujete co nejčistší fukusou nebo nugui a pak v další fázi tím hadříkem nebo papírem zasáhnete i do místa, kde je koroze, rozetřete si prakticky její zárodky po celé čepeli, což je další důvod, proč nedoporučuji čištění rozebraného meče, pokud to není vyloženě nutné.

3. Nugui otřeme z čepele zbytky oleje a nečistot.
4. Uchiko (váčkem s jemně mletým kamenem uchigumori) poklepeme čepel tak, aby se uvolnil jemný prášek, který následně třeme po čepeli dalším kouskem nugui, až čepel opět získá svůj původní lesk a zbavíme ji veškerých nečistot .
5. Prášek z uchigumori můžeme samozřejmě nanášet i několikrát, vždy na jednu stranu čepele, pak na druhou a nakonec na její hřbet.
6. Po vyleštění a setření prášku z čepele dalším kouskem nugui naneseme na čepel olej kouskem savé látky
7. Pokud jsme se již rozhodli rozebrat meč z důvodu zanesení nečistot pod habaki, je logicky třeba vyčistit a zbavit nečistot i vnitřek habaki, popřípadě fuchi a ústí tsuky. K tomu se mi nejlépe osvědčily obyčejné tyčinky na čištění uší.

     V každém případě, zde je jasně vidět, že k rozebírání meče při běžném používání skutečně důvod není, protože pokud by panovala obava z nečistot nebo koroze meče pod habaki, logicky by se provádělo při údržbě čepele i čištění vnitřku habaki, což v žádném návodu nebo videu vztahujícímu se k údržbě byť Nihonto, jednoduše neuvidíte.

     Pro údržbu meče je možno použít buď speciální, za tímto účelem prodávané sady na čištění nebo jejich alternativy. Není také sada jako sada a také ne každá alternativa je vhodná. Jednotlivé části sad na čištění, stejně jako jejich alternativy, si tedy dovolím popsat trochu podrobněji.

Fukusa a Nugui – Fukusa je vlastně utěrka určená pro čajové obřady a Nugui rýžový papír. Bývají součástí sad na čištění. Fukusa se používá opakovaně, ale v takovém případě je třeba jak jsem již uvedl výše, používat jich několik a samozřejmě je prát. Alternativou jsou pak utěrky z mikrovláken nebo bavlny, ovšem pozor na to, aby nebyly obšity, a v případě, že ano, dát si pozor na to, aby obšití nebylo z materiálu nebo v provedení, které by čepel poškrábalo.

Pro nugui je pak alternativou papírová utěrka, které také za tímto účelem používám i já. Jednoduše se z ní dají odtrhávat čtverce nebo obdélníky čistého papíru, který čepel určitě nijak nepoškrábe a je skvěle dostupný prakticky v jakémkoliv obchodě.

Uchiko – Palička uchiko obsahuje jemně mletý prášek z kamene uchigumori. Tolik teorie a informace od prodejců. Ve skutečnosti uchiko obsahuje většinou mastek neboli pudr, což postrádá jakýkoliv smysl pro použití k odstranění nečistot na čepeli samurajského meče. Mastek byl používán například při opravě pneumatik a nanášel se mezi duši a pneumatiku, aby do ní duše lépe vklouzla. My ale potřebujeme naopak něco, co zvýší tření a přitom nepoškrábe čepel. Jediné, co mě tedy napadlo jako alternativa, je jemně mleté magnesium, které používají například vzpěrači, aby jim neklouzala osa v rukou. Kupodivu je tento prášek opravdu použitelný pro tyto účely a navíc má na rozdíl od běžně prodávaných uchiko jeho použití skutečně nějaký smysl. Prodává se také jemně mletý a v malých „balóncích“, použitelných, jako alternativa uchiko.

Olej – Olejů na meče je už i na našem trhu mnoho druhů, od několika firem, s nejrůznějším složením. Bohužel často vyjdou velmi draze, ale naštěstí je na trhu spousta kvalitních olejů, určených například pro mazání motorů, které lze jako alternativu bez problému použít. Ze začátku jsem zkoušel nejrůznější oleje, na konzervaci skladových zásob, takže jsem získal určitou představu o jejich vlastnostech a schopnostech. První byly na řadě oleje pro údržbu zbraní, což tak nějak vyplynulo z logiky věci, ale u většiny z nich, i když konzervační a antikorozní vlastnosti byly dobré, docházelo k reakci některých složek s uhlíkovou ocelí a jejímu zešednutí. Někdy se taky objevily na čepeli nejrůznější skvrny, které pak bylo třeba odstranit leštěním.

     Jeden zákazník mi také psal, že používá klasický stolní olej. Na rozdíl od většiny dnešních olejů je přírodní, ale po zaschnutí je prý velmi těžké dostat jej z čepele, což mi pak potvrdili i další zákazníci.
     Nejvhodnější alternativou se alespoň pro mě nakonec stal čirý, minerální olej, pro mazání šicích strojů. Je totiž bez barvy, zápachu, nevytváří skvrny a v případě potřeby je možné vyrobit si z něj vlastní hřebíčkový (choji) olej, přidáním extraktu, z hřebíčku.

     Pokud má olej v sadě na čištění a údržbu jakoukoliv barvu, je to špatně. Takový olej obsahuje něco, co tam být nemusí a často ani nemá. Takové oleje možná budou mít dobré konzervační účinky, ale určitě nebyly vytvořeny pro vyleštěné oceli, které mají zůstat dále lesklé. Minerální, transparentní olej nezpůsobuje změny ve vzhledu povrchu čepele a Eugenol v hřebíčkové silici se absorbuje do povrchu oceli (opět bez jejího zbarvení) a vytvoří tak společně s olejem dvojitou ochrannou vrstvu. Nevím, jak na to Japonci přišli, že mají tyto dvě složky zkombinovat, ale je to jako vždy bez nadsázky geniální.

     Jak sami vidíte, je možno najít i několik vhodných alternativ, k jednotlivým částem běžně prodávaných sad pro čištění a údržbu vašeho meče a ušetřit tak nemalé množství peněz.

Vliv změn teplot na samurajské meče

     Meče, které mám uskladněny, jsou pokryty opravdu silnou vrstvou oleje, protože při takovém množství nejsem schopen se o ně starat a udržovat je tak, jako kdybych měl doma 1 nebo 2 meče. Když však přijde zákazník, který preferuje osobní odběr a chce si meče pořádně prohlídnout, musím je samozřejmě oleje zbavit, aby byla vidět např. hamon tak, jak má. Jednou jsem takto za krásného slunného dne nachystal na stůl na zahradě několik mečů k prohlédnutí. Meče tak ležely asi hodinu na stole, na slunci. Když jsem je pak chtěl naolejovat, zjistil jsem, že čepele většiny z nich jsou pokryty jemnou korozí. Vzpomněl jsem si, jak mi jeden ze zákazníků kdysi rozhořčeně volal, že mu meč, ode mě zakoupený zkorodoval, zasunutý v pochvě během dvou dní po zakoupení a já si nedokázal vysvětlit, jak k tomu mohlo dojít. Po této zkušenosti jsem však dospěl k názoru, že pochvy některých mečů, nejsou až tak dokonale vysušené, jak by být měly a obsahují jisté procento vody (jako ostatně každé dřevo). Vzhledem k tomu, že jsou několikrát lakované a z pochvy uzavřené mečem nemají páry kam unikat, dojde k vysrážení par, z nahřáté, většinou černě lakované pochvy, která tak přitahuje světlo, na chladnější čepeli. Díky optimálnímu prostředí pro vznik a urychlení koroze, tak může dojít k tomu, k čemu došlo u mého, či zákazníkova meče. Proto velmi doporučuji nevystavovat své meče tak, aby na ně třeba i několik hodin denně svítilo slunce. Samozřejmě se nic stát nemusí, ale může a po několika dnech pak bude velmi těžké korozi odstranit bez nějakého hlubšího zásahu do čepele.

     Podobné problémy lze tak logicky očekávat i v případě postavení meče na okno v zimě nad topení, případně k jinému zdroji tepla, který na meč může takto negativně působit (viz. níže).

     Další obdobné problémy pak nastávají také u koshirae, kdy například tsuky nebo saye nejsou z jednoho kusu podélně rozříznutého dřeva tak, jak by tomu mělo být. Zde dochází ke stejnému efektu jako například u bimetalů, kdy se saya nebo tsuka jednoduše časem ohne do strany, protože obě poloviny dřeva pracují jinak.

     Závěrem bych se pak ještě ve vztahu k potížím vznikajícím především vlivem extrémně vysokých teplot a sucha zmínil ještě o pracující rejnočí kůži na rukojeti nebo pochvě meče, kdy jsem u několika zákazníků zaznamenal doslova odtržení kůže od sayi, kterou byla z části nebo úplně potažena.

     Jednalo se o dva meče. Na jeden z mečů svítilo opět několik hodin denně slunce a druhý byl umístěn na parapetu nad radiátorem. Je třeba si uvědomit, že se jedná o přírodní materiál, který může pracovat a také pracuje. Někdy bohužel více, než by se dalo očekávat. Proto je důležité nevystavovat jej vysokým  teplotám, suchu nebo naopak vlhkosti a vzhledem ke stále extrémnějším létům v posledních letech, je velká šance, že právě k tomuto dojde, pokud bude váš meč vystaven na přímému slunci, navíc po delší dobu.

     Doufám, že jsem na nic nezapomněl a článek bude pro většinu z vás přínosem. Přeci jen nákup meče není zrovna nejlevnější záležitostí a navíc se často jedná o splnění celoživotního snu. Byla by určitě škoda se o něj vzápětí připravit nějakou chybou v údržbě, nebo uložení meče na nevhodném místě.

     V souvislosti s tím doporučuji také věnovat čas prostudování dalších článků na našem eshopu a blogu, především těm níže uvedeným.

Co můžete očekávat od repliky samurajského meče?

Jak používat repliku samurajského meče?

S přáním příjemného nákupu,

Eduard Valentík.