Na současném trhu s replikami samurajských mečů je nepřeberné množství značek, mezi kterými se těžko orientují sami prodejci. Ne tak zákazníci, kteří si svůj meč vybírají poprvé. I když se tyto značky v určitých bodech značně liší, je možné alespoň orientačně popsat základní proměnné pro výběr repliky meče, za účelem jeho použití.

     Při nákupu meče je třeba brát v potaz, co od meče očekáváte a jestli vlastnosti které u meče hledáme vůbec využijete, nebo vám bude stačit jednoduchý, ale kvalitní meč z uhlíkové oceli s broušenou nebo kartáčovanou hamon jako meč, který vám v případě potřeby poslouží k nácviku technik a současně jako pěkná dekorace.

     Dnešní repliky se dají dělit například podle výrobce – Musashisword/Musha, Masahiro, Ryumon, Hanwei, Cold Steel atd…, ale také podle použitého materiálu a zpracování – nerezová ocel, uhlíková ocel různé tvrdosti, čepel s Bo-hi nebo bez, s pravou, či falešnou hamon. Čepele jednoduché nebo složitější konstrukce s použitím ocelí různého obsahu uhlíku a následné tvrdosti na jejich jednotlivé části a v neposlední řadě čepele z překládané (damaškové) oceli o nejrůznějším množství vrstev. Od složitosti při výrobě meče a druhu použitých materiálů se odvíjí samozřejmě také jeho pořizovací cena a použitelnost.

Výběr podle částí meče:

     Tsuka - Rukojeť může být potažena nebo obalena buď pravou rejnočí kůží nebo její imitací, která se již ale v dnešní době téměř nepoužívá. Meč s pravou rejnočí kůží si pravděpodobně vybere člověk, který chová k meči jistou vážnost a může si takovýto meč dovolit. Na držení meče nemá rozdíl mezi imitací a originálem téměř žádný vliv. Na to má vliv především Ito, konkrétně materiál, ze kterého byla vyrobena a samozřejmě také pevnost Tsukamaki. Meče s opletem rukojeti bavlněnou Ito jsou většinou při koupi upřednostňovány, před meči s Tsukamaki z umělého vlákna, které tak nesaje pot a také nepůsobí tradičně. Je však třeba si uvědomit, že čím je meč levnější, tím je také Tsukamaki méně pevné, což je při výběru nutno také zohlednit. Právě z tohoto důvodu jsou všechny meče prodávané v našem eshopu nově oplétány, bez ohledu na jejich cenu. Dříve jsem zastával většinový názor, že tsukamaki z umělého vlákna je pevnější, než z bavlny, ale poté co jsem sám začal meče oplétat jsem tento názor změnil. Pokud se totiž bavlněná ito dobře utáhne a dále nemá možnost pružit, je oplet neuvěřitelně pevný.

     Dalším materiálem používaným pro tsukamaki, je například kůže. Pro zpevnění tsukamaki a zvýšení odolnosti, se pak používá tzv. prolakování, kdy je tsuka přelakována a tsukamaki samotné lakem napuštěno. U některých materiálů a stylů tsukamaki je prolakování prakticky nevyhnutelné. 

     Držení tsuky ovlivňují další faktory, jako průměr, tvar, délka, atd… To už je ale natolik specifické, vzhledem k různým rozměrům dlaní, lišících se od zákazníka k zákazníkovi, že je lepší řešit případný výběr na míru, při osobním setkání s prodejcem.

Tsuba, kashira, habaki, fuchi, seppa a saya – Tyto části meče pokud jsou správně vyrobeny (váha a rozměry) neovlivňují jeho funkčnost. Jedná se tedy spíše o to jaký vzhled těchto částí, je vám osobně více sympatický. Jen co se Tsuby týká, v případě použití meče v praxi může u levnějších mečů, kde je použita Tsuba ze zinkové slitiny, dojít při střetu s čepelí jiného meče k jejímu prasknutí, což je ale opět u většiny uživatelů bezpředmětné.

Nagasa – Ta je samozřejmě nejdůležitější částí meče a jak jsem již uvedl výše, může být vyráběna různými způsoby v mnoha provedeních. Pokud kupujete dražší meč a kupujete jej kvůli určitým vlastnostem čepele, je dobré, když je jeho součástí list pravosti neboli tzv. „Origami“. V každém případě jsou vyráběny a prodávány i velmi kvalitní repliky bez certifikátu pravosti a v žádném případě to nemá vliv na jejich kvalitu, či funkčnost (např. Hanwei nebo Cold Steel). Problém je spíše v kvalitě kus od kusu a od prodejce k prodejci, proto je důležité si vybírat a nehledět pouze na cenu.

     U čepelí z uhlíkové oceli s falešnou hamon se origami většinou nevystavuje, ale v případě kvalitnějších mečů existují i výjimky. V takovém případě je pak ukazatelem kvality a originality meče, ale také zárukou, značka výrobce a samozřejmě i dobré jméno prodejce. Pokud je meč vyroben z uhlíkové oceli některým ze známých výrobců, je v naprosté většině i funkční, alespoň k provádění Tameshigiri na Tatami a můžete si být jisti určitou kvalitou. V případě některých levnějších značek je však dobré vědět, z jakého je meč původního zdroje, protože u některých nebylo doposud známo, kdo je vlastně vyrábí, a proto na trhu existuje velké množství stejných výrobků velmi rozdílné kvality. Nechci zde jmenovat konkrétní značky, ale jedná se o známé distributory (většinou milně považované za výrobce). V takovém případě doporučuji nakupovat především nověji vyrobené meče, protože s postupem času se samozřejmě kvalita produktů jednotlivých výrobců většinou zvyšuje. Pokud se totiž chtějí udržet na trhu, nic jiného jim ani nezbývá.

     Ještě si dovolím malou odbočku týkající se jednotlivých značek mečů… Všechny repliky samurajských mečů jsou vyráběny v Číně. To, že značka je německá, americká nebo jiná, nic neznamená. Pokud jsou meče funkční, jsou z Číny. Konkrétně z Longquanu. Jestliže jsou vydávány za Japonské, Nihonto apod., je to lež. Hanwei, Thaitsuki, Cold steel, Musashiswords, Masahiro, Ryumon, Chennes, John Lee, Kawashima, Ronin… Všechny tyto značky, i všechny, na které jsem zapomněl, vyrábí své meče v Číně a nikde jinde. Před časem jsem i já založil svou značku, pod názvem Munenori. I když jsou tyto meče jako první sériově vyráběné repliky kovány a broušeny s tzv. hiraniku, opět jsou vyráběny v Čínském Longquanu!

     Co se týká ostří meče, není proč se bránit kartáčované, či broušené hamon, pokud nejste nároční a hledáte pouze pěknou dekoraci. Kalené meče z uhlíkové oceli jsou funkční meče, většinou kompletně rozebíratelné, přičemž úroveň jejich kvality je opět přímo úměrná jejich ceně. Kartáčovaná, či broušená hamon je lehce rozpoznatelná od hamon vzniklé leptáním nebo kalením. Většinou je pravidelná (vlnky), ale může být i nepravidelná. Leskne se méně, než zbytek čepele. Reálná hamon opravdu vystupuje teprve po vyleštění čepele.

     U damaškových čepelí lze pozorovat různé vzory. Klasická damašková čepel by měla mít lepší vlastnosti, než jednoduchá čepel z uhlíkové oceli. Měla by být především pružnější a to nejen díky spojení několika druhů materiálu, ale také díky jeho mnohonásobnému zpracování kováním. Čepel z damašku je vyráběna metodou svařování, kdy vzniká tzv. „falešný“ damašek. Následně je leptána, případně černěna a vzor je výrazný podle toho, kolikrát a jakým způsobem byla čepel přeložena, ale také jaké druhy ocelí, respektive s jakým rozdílem v obsahu uhlíku, byly použity. Meč z damaškové oceli však může mít i své nevýhody, kterými mohou být především u levnějších replik, skryté vady a nedokonalé sváry mezi jednotlivými vrstvami oceli.

     Skládané čepele vznikají podobnou metodou, ale jedná se o jeden kus průmyslové oceli, který je následně překládán. Že se jedná skutečně o ocel překládanou a ne damaškovou, je možno poznat například potřením oceli chloridem železitým, kdy u všech vrstev zůstane zachován stejný odstín oceli (nevznikne známé zbarvení některých vrstev do tmavšího odstínu jako u damašku). Většina mečů, uváděných jako překládané, jsou pouze meče damaškové. Než jsem získal určité znalosti, především díky setkání s panem Jaroslavem Němcem, kterému bych tímto rád opět velmi poděkoval, bylo pro mě těžké rozlišit mezi damaškovou čepelí a čepelí překládanou. Hlavním ukazatelem pro damaškovou čepel je rozdíl v odstínu jednotlivých vrstev oceli i při jejím mnohonásobném přeložení, ale také vytvoření téměř neznatelných prohlubní v struktuře čepele, vzniklé jejím strojním leštěním, kdy měkčí část oceli ubývá znatelněji. Toto je však třeba vidět pokud možno na několika mečích v praxi, protože u Čínských replik z jednoho druhu překládané oceli je běžné, že v místě svárů vznikají nerovnosti v oblasti ostří také.

     Meče složitějších konstrukcí mají například jádro a ostří z tvrdší oceli a vnější část z měkčí oceli (Sanmai). U mečů nejsložitějších konstrukcí může být použito i několik druhů oceli s rozdílnými vlastnostmi (především se jedná o obsah uhlíku) zvlášť na čepel, jádro, hřbet a postranní části čepele, z nichž některé mohou být damaškové nebo překládané, jiné ne.

     Nejčastěji se při nákupu replik samurajských mečů setkáte se třemi základními konstrukcemi čepele maru, kobuse a sanmai. Nejčastější je první druh, další dva pak méně časté a takto vyrobené čepele jsou poměrně dražší. Co se týká vlastností čepelí v kobuse-gitae a sanmai-gitae, jsou tyto na první pohled stejné. Při výrobě je totiž v obou případech použita kombinace tvrdší a měkčí oceli, za účelem zachování maximální tvrdosti a současně i pružnosti čepele. Občas můžete také narazit na meč v gitae Honsan-mai, případně Soshu, které mají při správném provedení ještě lepší vlastnosti, než meče ve výše uvedené konstrukci, protože čepele jsou složeny ze tří a více druhů oceli.

     Po letech prodeje replik samurajských mečů musím bohužel zkonstatovat, že většina značek a výrobců prezentujících některé své meče jako překládané z jednoho druhu oceli, san-mai, hon-san-mai nebo kobuse, stále vyrábí a prodává ve skutečnosti meče damaškové. Než ze snahy o podvod a zvýšení prodeje, je to spíše z neznalosti technologie výroby mečů. Tak jako tak, pokud čepel meče není vyleštěna, poznáte již z fotografií, že se jedná o damašek. Také například meč v san-mai gitae, který má viditelnou hadu, je s 99% pravděpodobností damašek, ať je vyleštěn nebo není. Čínští kováři totiž považují za san-mai gitae vložení jednoho kusu oceli s vyšším obsahem uhlíku, mezi dva kusy oceli s nižším obsahem uhlíku, jejich následné zkování a překládání. Díky tomu tak vznikne damašková čepel s 66% obsahem oceli s nízkým obsahem uhlíku, za kterou zaplatíte dvojnásobek, než za čepel v gitae maru z oceli s vysokým obsahem uhlíku, která je mnohem odolnější, trvanlivější a bez možných skrytých vad, vzniklých překládáním oceli.

     Co se týká Bo-hi, neboli žlábku pro odlehčení a vyvážení čepele, meče s takovýmto žlábkem jsou samozřejmě lehčí, ale především lépe vyvážené a při seku vydávají charakteristický zvuk. U kvalitnějších mečů je však vyváženost čepele i bez tohoto „doplňku“ velmi dobrá a opět rozhoduje spíše to, jakému vzhledu čepele, či hmotnosti meče dáváte vy sami přednost.

     Nakonec pak je možno vybírat ještě podle toho, zda má meč tzv. hiraniku, haniku nebo je čepel meče bez těchto prvků. Více o daném tématu naleznete zde.

     Není od věci podívat se před koupí toho kterého meče na různé prodejce na internetu u nás i v zahraničí. Nejen pro srovnání cen, ale také pro získání cenných informací o meči a jejich srovnání s ostatními. Přeci jen se nejedná o levnou záležitost a ta trocha času strávená na internetu se jistě vyplatí.

     Pokud si najdete ještě chvíli, určitě si přeštěte také článek "O kvalitě mečů", věnující se výběru meče podle účelu použití. 

Další informace pak naleznete i na našem Blogu.

S přáním příjemného nákupu za eshop Blades.cz, Eduard Valentík.