Logo
Nevíte si rady? Kdykoliv mi zavolejte.
Při nedostupnosti volám nazpět
0 ks
za 0,00 Kč
Vaše zbrojnice je prázdná
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
  • Kategorie blogu
  • Štítky blogu
Novinky
20.05.2021
Nový článek na blogu "Přestavba meče pro kamaráda"
Na našem Blogu jsme umístili nový článek popisující přestavbu meče pro jednoho dobrého kamaráda a současně jednoho z prvních zákazníků našeho eshopu. číst celé
16.02.2021
Nový článek na blogu!
Meč "pro Mulan" číst celé
11.09.2020
Otevření eshopu pro Slovensko
     Dnes jsme pro vás konečně spustili také eshop převážně ve Slovenském jazyce s cenami v Eurech pro lepší orientaci, bez nutnosti složitého přepočt... číst celé
Zobrazit všechny novinky
Blog
20.05.2021
Přestavba meče pro kamaráda
Popis přestavby meče pro jednoho mého dobrého kamaráda a současně jednoho z prvních zákazníků našeho eshopu. číst celé
12.02.2021
Meč "pro Mulan"
Přestavba repliky Čínského meče na přání fanouška filmu Mulan. číst celé
21.07.2020
Jak se vyznat v parametrech čepelí samurajských mečů
Článek věnující se parametrům čepelí samurajských mečů typu katana. Jak tloušťka a šířka čepele ovlivňují vlastnosti meče. číst celé
Zobrazit všechny články

 

 

  1. Úvod
  2. BLOG
  3. Přestavba meče pro kamaráda
20.05.2021

Přestavba meče pro kamaráda

     Před časem se mi dostal do rukou meč mého dobrého kamaráda a současně jednoho z prvních zákazníků, k následné přestavbě. Jednalo se původně o Black Bamboo Katanu, kterou máme v naší nabídce dodnes.

     Jak si jistě sami všimnete z fotografií první přestavby, dělal jsem v počátcích spoustu chyb, za které je mi dnes tak trochu stydno a věřím, že stejně tak mi bude stydno za nějaký čas z toho, jak jsem meč přestavěl dnes, ovšem o tom až zase za několik let.

     Nyní se pokusím co nejpodrobněji popsat všechny nedostatky, kterých jsem se dopustil, stejně jako jejich řešení, pro případné zájemce o přestavbu svépomocí, popřípadě zájemce o přestavbu ode mě, aby věděli, co to obnáší a co můžete za své peníze očekávat.

     Hlavním nedostatkem byl oplet rukojeti tsukamaki, který jsem tehdy byl nucen vytvořit z dutinky, protože plochou šňůru, kterou jsem na oplety mečů začal používat později, jsem v té době ještě neměl k dispozici. Navíc vidíte, že oplet ještě nebyl proveden správně. Konkrétně jednotlivé překlady nebyly provedeny střídavě, ale vždy šla šňůra z jedné strany dospodu a druhá přes ni. Této chyby se ostatně někteří výrobci mečů v Číně dopouštějí dodnes a není výjimkou takový oplet vidět také u mečů, které jsou na trhu vydávány za Nihonto, díky čemuž je možno podvrh jednoduše odhalit (více zde).

     Druhým, možná ještě zásadnějším problémem byly přesahy fuchi a kashiry přes tsukamaki. U fuchi je toto velmi výrazné a při držení meče je samozřejmě takový přesah hrany kovu nad oplet rukojeti poměrně nepříjemný.

     V takovém případě jsou pak dvě možnosti. Buď vyměnit tsuku za novou, která bude odpovídat nebo bude přesahovat parametry nového kování a odbrousit ji do požadovaného tvaru a rozměrů, nebo ji nadstavit tmelem. Vzhledem k tomu, že se snažím zbytečně nenavyšovat cenu již tak drahých mečů, řeším tento problém u všech přestaveb přidáním dvousložkového tmelu s vysokým obsahem dřevních pilin, který je nakonec pevnější, než dřevo samotné. Na funkčnost tedy tato úprava nemá žádný negativní vliv. Co se týká srovnání parametrů tsuky s parametry fuchi a kashiry, funkčnost a praktičnost se tak naopak ještě zvýší a jedná se o takříkajíc „korunovou záležitost“. Tolik k předchozím nedostatkům a dále tedy k samotné realizaci druhé přestavby.

 

Postup

 

     U druhé přestavby jsem měl takříkajíc volnou ruku a prakticky neomezený rozpočet. Kamaráda jsem chtěl překvapit novým vzhledem, přičemž jsem si pamatoval, že jeho oblíbeným kovem je měď. Napadlo mě, že možná proto si i vybral oplet v červené barvě v kombinaci se sageo obsahující červenou. Na druhou stranu jsem chtěl ovšem zachovat i kování s motivem, které si kdysi k této čepeli vybral, stejně jako určitý styl provedení například sageo a kombinaci černé barvy s jinou.

 

Sageo

     Rozhodnul jsem se tedy uplést nejprve sageo z kombinace černé a mahagonově mořené kůže, která mi evokovala právě barvu jeho oblíbeného kovu. Na sageo jsem spotřeboval tři pětimetrové šňůry z hovězí kůže o šířce 5 mm. Podobnou sageo pletu jednoduše jako tzv. „cop ze tří pramenů“ například pro Munenori Daimjó Katanu v San-mai gitae. Upletení takové šňůry o délce cca 2,6 m (je dost pružná takže délka je pouze orientační), mi zabere přibližně 2,5 hodiny.  Většinou ji pletu z nenamořené, tedy měkké šňůry, což je podstatně jednodušší a také z toho tak nebolí ruce. Tady jsem si ovšem vybral složitější cestu, abych dosáhnul požadované kombinace barev, takže jedna šňůra byla v černé, dvě pak v mahagonové barvě. Před uvázáním sageo na sayu jsem nakonec celou šňůru napustil voskem pro ošetření kůže pomocí houby na nádobí, podobně jako jsem to popsal v jednom ze série článků a stavbě Munenori Katany Masamune  - Jak se staví meč Munenori – saya (4. část-závěr). Protože však na mečích dělám věci a používám materiály, které jsem nikde jinde používat neviděl, zjistil jsem, že u takovéto pletené šňůry nemohu sageo houbou napuštěnou voskem jen tak protahovat jako u jednoduché kožené sageo tvořené koženým páskem, protože houba se o ni odírá a drobí, což se pak z mezer mezi jednotlivými šňůrami tvořící sageo těžko odstraňuje. Je tedy třeba kousek po kousku vosk z houby jakoby vmačkávat do kůže. Lépe se pak díky takovémuto postupu dostanete do hloubky a jednotlivých záhybů kůže. Vosk dodá kůži tmavší odstín barvy, zlepší její poddajnost a sageo se pak lépe uvazuje. Je však třeba uvázat takto ošetřenou sageo hned, protože po zaschnutí vosku se naopak šňůra jakoby lepí a těžko se váže i dotahuje.

 

Saya

     Aby se zvýšila funkčnost pochvy a navíc také obsahovala něco z použitých barev a kombinací mahagonové s černou, rozhodnul jsem se pro osazení koiguchi, kojiri a kurigaty finskou břízou, mořenou do barvy mahagonu. Následně jsem sayu přelakoval dvaceti vrstvami lesklého vodou ředitelného polyuretanu na podlahy, srovnal povrch brusným molitanem zrnitosti 400 a vyleštil pomocí brusné pasty na kovy a leštěnky na autolaky. Nakonec jsem sayu ještě natřel karnaubským voskem, nechal mírně zaschnout a přebytky zlehka odstranil papírovými, kuchyňskými utěrkami, do požadovaného lesku.

     Kdo z vás četl výše zmiňovaný článek týkající se výroby sayi pro Munenori Katanu Masamune, všimne si, že jsem změnil lak. Šelak je samozřejmě velmi tradiční, přírodní atd., ovšem lakování šelakem v desítkách vrstev je pro mě velmi časově náročné a pro zákazníka nakonec tedy zase finančně. Šelak stejně jako laky ředitelné ředidly v tolika vrstvách velmi dlouho schnou a zrají, takže jsem hledal méně náročnou alternativu. Díky tomu jsem schopen provést takovéto lakování ne v řádu týdnů nebo měsíců jako v počátcích, ale během několika dnů. Pokud nic nepokazím a nemusím dělat vše znova, jsem schopen tímto postupem vytvořit lesklý transparentní lak o 20-30 vrstvách na dřevě bez povrchové úpravy během dvou dnů. Věřím, že pokud se do něčeho takového sami pustíte, ušetří vám to opravdu spoustu práce a zklamání s jinými syntetickými laky. Je však potřeba provádět opravdu co nejtenčí vrstvy a lak dobře roztírat. Není samozřejmě úplně tak jednoduché, jak se to z popisu může zdát. Ostatně při bližším pohledu na mou práci byste zjistili, že se sám mám v tomto ohledu ještě co učit a zdokonalovat.

 

 

Tsuka

     Jak jsem již zmínil na začátku, dopustil jsem se v počátcích spousty chyb, které se snažím postupně odstraňovat. V tomto případě se jednalo nejen o špatně provedené tsukamaki, ale také o nevhodný tvar tsuky vzhledem k použitému kování. Respektive vzhledem k použité fuchi a kashiře.

     Nejprve jsem tedy nanesl tmel z horní a spodní strany tsuky u fuchi a kashiry. Jednalo se o dvousložkový tmel s vysokým obsahem dřevní moučky, který je třeba nejprve do zdrsněného a odmaštěného povrchu vetřít v menším množství a pak na něj nanést množství větší nad požadovaný rozměr.

     Jakmile tmel začal tvrdnout, dotvaroval jsem tsuku rašplí do téměř požadovaného tvaru, následně opět nechal pár minut vytvrdit a dobrousil pilníkem do tvaru finálního.

     Vzhledem k tomu, že se za ty roky trochu vysušila a zkrátila kůže pod opletem, vyměnil jsem ji za delší. Následně dvakrát přelakoval černým, matným, vodou ředitelným lakem a poté dvěma vrstvami vodou ředitelného matného polyuretanu na podlahy, který používám i na finální prolakování tsukamaki. Jedná se o to, že černý lak má tendenci se odírat při provádění tsukamaki a dvojitý, polyuretanový nátěr tomu zabrání, takže černá barva na kůži vydrží po celou dobu oplétání rukojeti.

     Jako ito jsem použil 4 kulaté, šestimetrové šňůry z hovězí kůže, opět mořené do barvy mahagonu. Tentokrát již po dokončení tsukamaki nic nepřečnívalo a vše bylo tak, jak být má. Kdo se v provádění tsukamaki vyzná o něco lépe, ví že tsukamaki má začínat a končit na straně „omote“, takže kdyby se v tom někdo vrtal, dojde samozřejmě k závěru, že není vše tak, jak má být, ovšem já jsem chtěl zachovat co nejdelší tsuku, takže jsem si vybral možnost zakončení na straně „ura“.

     Na závěr jsem tsukamaki samozřejmě prolakoval s tím, že nejprve jsem posunul horní šňůry na překladech stranou, nanesl lak, šňůry vrátil na střed a znovu nanesl lak na místa, kde ještě nebyl. Díky tomuto ošetření tsukamaki lakem se jedná prakticky o nejpevnější a nejtrvanlivější oplet, který znám a provádím.

 

Habaki a seppy

     Samotný měděný habaki by byl už podle mě moc. I tak si nejsem úplně jistý, jestli jsem to s tou mědí díky masivním seppám trochu nepřehnal a pokud ne, je to každopádně velmi na hraně. Rozhodnul jsem se tedy pro dvojitý habaki, který byl z větší části tvořen mosazí, z menší pak mědí.

     Nový habaki byl podstatně kratší, než předchozí, proto byla ve výsledku kratší i tsuka. Vždy jsou dvě možnosti jak daný problém řešit a jak daný problém řeším. Jedním je opět nadstavení tsuky tmelem, druhým pak použití širších podložek seppa pod tsubu. Nejedná se ani tak o samotnou délku tsuky, ale o to, aby správně seděly otvory v rukojeti a otvor v řapu. V tomto případě jsem se rozhodnul pro masivní seppy, kdy každá byla slepena ze 3 standardních sepp v tloušťce 1 mm s následným zbroušením po jejich okraji a vyleštěním. Leštění barevných kovů provádím nejprve obroušením na kotoučové brusce se smirkovým výsekem o zrnitosti 800 a poté vyleštěním prostřednictvím pasty určené k leštění barevných kovů (například mosazných hudebních nástrojů). Pastu nanesu na filcovou stopku uchycenou v přímé brusce, přičemž leštěný materiál upevním do svěráku s plastovými čelistmi. K lepení používám dvousložkové transparentní lepidlo, které ne vždy kov ideálně slepí, což se mi v tomto případě bohužel až tak nepovedlo a budu je nucen v budoucnu vyměnit. Pokud se vše povede jak má, na slepených seppách téměř nejde poznat, že se nejedná o jeden kus kovu. Toto řešení mě napadlo teprve nedávno, namísto nadstavování délky tsuky tmelem, takže jsem v něm sám jakýmsi začátečníkem a budu se muset snažit tento pracovní postup, stejně jako například lakování ještě doladit. Masivní dvojité nebo trojité vyleštěné seppy, i když se jedná na meči o relativně nepodstatný detail, dodají meči nakonec alespoň z mého pohledu mnohem působivější, zajímavější a neotřelý vzhled.

 

     Tak netrvalo to ani pár dnů, ne tak let a už bych našel pár věcí, které bych na meči udělal přeci jen trochu jinak a hlavně lépe. Pořád se člověk učí. Pracovat s novými materiály, i nástroji. Za současného zachování, nebo ještě lépe zvýšení funkčnosti meče a vylepšení jeho vzhledu a atraktivnosti. Také samozřejmě s minimálními náklady ať už pro mě, naše zákazníky nebo někoho, kdo se rozhdone upravit si meč sám. Z toho důvodu vlastně i tyto články píši.

 

Eduard Valentík.

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli

Podléháme EET. V případě osobního převzetí zboží a platby v hotovosti vám bude vystavena účtenka a platba elektronicky zaevidována u správce daně.

2010-2020 Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz
Zpracování osobních údajů můžete ovlivnit úpravou svých preferencí ochrany soukromí.