Munenori Tamahagane Wakizashi Masamune - samurajský meč

Nagasa: 50,7 cm

Tsuka: 20,5 cm

Motokasane: 8,1 mm

Sakikasane:  5,7 mm

Motohaba: 3,2 cm

Sakihaba: 2,4 cm

Kissaki: 3,7 cm (zvlášť broušené)

Sori: 1,4 cm

Materiál Nagasa: Tamahagane

Bod vyvážení: 9 cm od Tsuby

Gitae: Soshu

Materiál Tsuky: Hadí kůže a lakovaná hovězí kůže

Sageo: teletina

Tsuba: mosaz

Fuchi:stabilizovaná olše

Kashira: stabilizovaná olše

Saya: dub

Seppy: mosaz

Koiguchi: stabilizovaná olše

Kojiri: stabilizovaná olše

Kurigata: stabilizovaná olše

Hmotnost: 951 g

Příslušenství: Origami (certifikát pravosti), brokátový vak na meč (viz.fotografie)

Tameshigiri: tatami, zelený bambus, alternativní materiály

     Kovář Masamune zřejmě byl a vždy bude neznámější Japonským kovářem všech dob. Nejen díky tomu, že výrobu samurajských mečů dovedl k dokonalosti, která dosud nebyla překonána, ale také díky svému nejznámnějšímu meči Honjo Masamune, který byl po několik generací symbolem Japonského šogunátu a rodu Tokugawa, než byl nenávratně ztracen na konci druhé světové války.

     Pro jeho meče bylo specifické nejen dokonalé řemeslné zpracovnání, ale také diferenciální kalení a právě soshu gitae, tedy čepel ze sedmi kusů oceli, jakou má i tento meč.

     Traduje se příběh z dob Masamuneho, kdy byl vyzván, aby porovnal svůj nejlepší meč s mečem svého současníka, mistra Maramasy. Oba tedy své meče zabodli do dna potoka a sledovali, co se bude dít. Maramasův meč přeříznul vše, co mu přišlo do cesty. Listí, drobné větvičky i ryby. Masamuneho meč však dokázal přeříznout pouze listí a větvičky. Maramasa se zklamanému Masamunemu vysmíval. Vše z povzdálí sledoval mnich, který k nim přistoupil a povídá: "Masamuneho meč je dobrý meč. Maramasův meč je zlý. Meč Masamuneho řeže jen listí a větvičky, ale život zbytečně nebere. Marumasův meč zabíjí vše, co mu přijde do cesty. Bez ohledu na dobré a zlé". 

     Pro jádro tohoto meče byla použita ocel s nejnižším obsahem uhlíku. Hřbet a ostří tvoří ocel s vysokým obsahem uhlíku (cca 1%). Ze stran byla přidána ocel se středním obsahem uhlíku (cca 0,5%) a následně na vnější boky použita opět ocel s vysokým obsahem uhlíku.

       Tamahagane byla vytavena v Čínském Longquanu (přezdívanému město kouzelných mečů), kde jsou vyráběny ty nejlepší Čínské meče již více než 2500 let.

     Jednotlivé druhy ocelí jsou na pohled dobře rozpoznatelné. Ocel použitá na jednotlivé části čepele byla nejprve mnohokrát přeložena za účelem konzistentního rozložení obsažených prvků, odstranění nečistot vzniklých při jejím tavení a v neposlední řadě samozřejmě i zvýšení houževnatosti čepele. Hada je zde velmi jemná a čitelná pouze v některých místech, pod správným úhlem a osvětlením. Spíše tedy ve stylu Mu Ji (neznatelná).

Jak vzniká koshirae k takovému meči si můžete přiblížit v sérii článků, napsaných k prvnímu meči "Munenori Masamune" zde.

Nagasa: Čepel v shinogi-zukuri byla vykována v Soshu gitae z tamhagane. Díky tomu je tak čepel dostatečně tvrdá, ale současně i pružná a odolná proti zlomení. Při určitých úhlech pohledu je přechod mezi jednotlivými druhy oceli dobře viditelný. Hada je na většině čepele ve stylu Mu Ji, tedy okem téměř neznatelná.

Hamon ve stylu Togari vznikla procesem tradičního kalení. Čepel je celkově velmi masivní také díky hiraniku a absenci bo-hi. Kissaki je kován a broušen zvlášť, což dokazuje i výrazné yokote, které jej odděluje od zbytku čepele. Na nakago jsou gravírovány kanji pro "Munenori".

Saya: Pochva meče byla vyrobena ze dubového dřeva, následně natřena ebenovou lazurou a poté lakována cca 30 vsrstvami lesklého, transparentního laku. Uprostřed byla osazena tygřím okem. Koiguchi, kojiri a kurigata byly vyrobeny z olše, stabilizované hnědoupryskiřicí ve vakuové komoře. Sageo tvoří kaštanově hnědá, kožená šňůra z teletiny, uvázána v klasickém stylu.

Tsuba: Masivní mosazná záštita ve tvaru mokko ja jakoby pokryta detailně vyobrazenými květy chryzantém. Dvoudílný prstenec habaki byl vyroben z kombinace mosazi a mědi a následně vyleštěn, stejně jako mosazné seppy, zajišťující tsubu na nakago proti pohybu.

Tsuka: Dřevěná rukojeť byla z obou stran potažena kůží z mořského hada, která byla mořena do hnědé barvy. Následně byla opletena ve stylu Kujirahire ajiromaki zuka, s použitím tenké, hnědé, kožené šňůry v kaštanové barvě. Tsukamaki bylo nakonec prolakováno pro zvýšení jeho pevnosti a trvanlivosti vzhledu. Fuchi a kashira jsou opět ze stabilizované olše a dokonale tak ladí s koiguchi, kojiri a kurigatou, stejně jako s tygřími oky, použitými jako menuki.