Munenori Tamahagane Katana Masamune 10th generation

Jedná se konkrétně o 10. verzi tohoto meče, přičemž každý z mečů se vždy mírně odlišuje svým vzledem. Díky použitým kamenům, jejich rozmístění a také použitém dřevu. Jednu z jeho verzí, jste mohli vidět také ve snímku Ballerina.

Stojan na meč není součástí nabídky.

Nagasa (včetně habaki): 73,2 cm

Tsuka: 30 cm

Motokasane: 8,1 mm

Sakikasane:  5,8 mm

Motohaba: 3,2 cm

Sakihaba: 2,2 cm

Kissaki: 3,4 cm (zvlášť broušené)

Sori: 2,2 cm

Materiál Nagasa: Tamahagane

Bod vyvážení: 14,25 cm od Tsuby

Gitae: Soshu

Materiál Tsuky: Hadí kůže a hedvábí

Sageo: hodváb

Tsuba: mosaz

Fuchi:nádor olše

Kashira: nádor olše

Saya: dub

Seppy: mosaz

Koiguchi: nádor olše

Kojiri: nádor olše

Kurigata: nádor olše

Hmotnost: 1265 g

Příslušenství: Origami (certifikát pravosti), brokátový vak na meč (viz.fotografie)

Tameshigiri: tatami, zelený bambus, alternativní materiály

     Kovář Masamune zřejmě byl a vždy bude neznámější Japonským kovářem všech dob. Nejen díky tomu, že výrobu samurajských mečů dovedl k dokonalosti, která dosud nebyla překonána, ale také díky svému nejznámnějšímu meči Honjo Masamune, který byl po několik generací symbolem Japonského šogunátu a rodu Tokugawa, než byl nenávratně ztracen na konci druhé světové války.

     Pro jeho meče bylo specifické nejen dokonalé řemeslné zpracovnání, ale také diferenciální kalení a právě soshu gitae, tedy čepel ze sedmi kusů oceli, jakou má i tento meč.

     Traduje se příběh z dob Masamuneho, kdy byl vyzván, aby porovnal svůj nejlepší meč s mečem svého současníka, mistra Maramasy. Oba tedy své meče zabodli do dna potoka a sledovali, co se bude dít. Maramasův meč přeříznul vše, co mu přišlo do cesty. Listí, drobné větvičky i ryby. Masamuneho meč však dokázal přeříznout pouze listí a větvičky. Maramasa se zklamanému Masamunemu vysmíval. Vše z povzdálí sledoval mnich, který k nim přistoupil a povídá: "Masamuneho meč je dobrý meč. Maramasův meč je zlý. Meč Masamuneho řeže jen listí a větvičky, ale život zbytečně nebere. Marumasův meč zabíjí vše, co mu přijde do cesty. Bez ohledu na dobré a zlé". 

     Pro jádro tohoto meče byla použita ocel s nejnižším obsahem uhlíku. Hřbet a ostří tvoří ocel s vysokým obsahem uhlíku (cca 1%). Ze stran byla přidána ocel se středním obsahem uhlíku (cca 0,5%) a následně na vnější boky použita opět ocel s vysokým obsahem uhlíku.

       Tamahagane byla vytavena v Čínském Longquanu (přezdívanému město kouzelných mečů), kde jsou vyráběny ty nejlepší Čínské meče již více než 2500 let.

     Jednotlivé druhy ocelí jsou na pohled dobře rozpoznatelné. Ocel použitá na jednotlivé části čepele byla nejprve mnohokrát přeložena za účelem konzistentního rozložení obsažených prvků, odstranění nečistot vzniklých při jejím tavení a v neposlední řadě samozřejmě i zvýšení houževnatosti čepele. Hada je zde většinou jemná a čitelná pouze v některých místech, pod určitým úhlem a osvětlením. Spíše tedy ve stylu Mu Ji (neznatelná).

Jak vzniká koshirae k takovému meči si můžete přiblížit v sérii článků, napsaných k prvnímu meči "Munenori Masamune" zde. 

Nagasa: Čepel v shinogi-zukuri byla vykována v Soshu gitae z tamhagane. Díky tomu je tak čepel dostatečně tvrdá, ale současně i pružná a odolná proti zlomení. Při určitých úhlech pohledu je přechod mezi jednotlivými druhy oceli dobře viditelný. Hada je na většině čepele ve stylu Mu Ji, tedy okem téměř neznatelná.

Linie kalení hamon vznikla procesem tradičního kalení. Čepel je celkově velmi masivní také díky hiraniku a absenci bo-hi. Kissaki je kován a broušen zvlášť, což dokazuje i výrazná hranice yokote, která jej odděluje od zbytku čepele. Na nakago jsou gravírovány kanji pro "Munenori".

Saya: Pochva meče byla vyrobena z dubového dřeva, následně natřena ebenovou lazurou a následně pokryta pryskyčicí. Koiguchi, kojiri a kurigata byly vyrobeny ze stabilizovaného nádoru z olše, přičemž kojiri a kuraigata byly osazeny tygřími oky. Přibližně v jedné třetině je na saya umístěn také zdobený Kaerizuno, proti nechtěnému vytažení pochvy z poza pásu obi. Jedinečný vzhled této pochvy pak doplňuje hnědá sageo z pravého hedvábí ve stylu Nakafuji od Namikawa Heibei.

Tsuba: Masivní mosazná záštita ve tvaru mokko ja jakoby pokryta detailně vyobrazenými květy chryzantém. Dvoudílný prstenec habaki byl vyroben z kombinace mosazi a mědi a následně vyleštěn, stejně jako mosazné seppy, zajišťující tsubu na nakago proti pohybu.

Tsuka: Dřevěná rukojeť byla z obou stran potažena kůží z krajty mřížkované, která byla mořena do hnědé barvy. Následně byla opletena prostřednictvím jabaraito z Japonského hedvábí od Namikawa Heibei, ve stylu ajirokumiagemaki. Tsukamaki nbyl následně ěkolikrát prolakován pro zvýšení jeho pevnosti a trvanlivosti vzhledu. Fuchi a kashira jsou opět ze dřeva ziricote. Stejně jako saya byly osazeny menšími tygřími oky a dokonale tak ladí s dalšími částmi koshirae. Menuki jsou mosazné, s vyobrazením hor v černé barvě, na jejichž úpatích rostou malé, zlaté květy.